sobota 16. srpna 2014

Postel, jídlo a výčitky svědomí

Přátelé, já jsem pravý příklad toho, jak se na věci doplácí. Určitě znáte můj vztah k Praze, takže minulý týden v sobotu nebyl strávený jinak než v Praze. Jenže ke konci dne se mi nehorázně začala zvedat teplota, měla jsem pocit chladu a nemohla jsem spát. Ani další den teplota neustupovala, naopak, bylo to ještě horší. V noci ze soboty na neděli jsem zvracela, nemohla jsem vůbec spát a navíc jsem se nepotila. Při horečce jsme zvolili zábaly, ale ty nepomohly, a proto jsme chtěli jet na pohotovost. Normálně jsem se převlékla, ale u futer jsem sebou sekla. Další den doktor diagnostikoval virózu. Horečka se mi zvedala jen v noci, a proto za námi následovala další cesta. Sedimentace krve. Hodnota byla vysoká, a proto mi nasadil nejsilnější antibiotika pro děti. A jsem do úterý odsouzena na odpočinek. Žádný. Pohyb. Jsem. V. Koncích. Totálně.

A proč? Pohyb se stal součástí mého života a téměř každý den jsem něco dělala. Plavala, chodila 10km, chodila na spinning a chybí mi to. Potřebuji samozřejmě nějákou energii, aby mělo tělo sílu se s tou bakterií prát. Sušenky, palačinky, slazené jogurty. Alespoň pravidelnost mezi jídly mi zůstala. Těch nejvíce nezdravých věcí se zdržuji.

Po nemoci se chci někam dostat. Dovolená v Chorvatsku byla fiasko a docela mě táhne Vídeň.

čtvrtek 17. července 2014

Hubnutí

Hubnutí? Už zase? Ano, už zase, ale tentokrát to myslím opravdu vážně. Dříve to bylo vždy jen narychlo, ale teď jsem se do toho pustila znovu, od začátku a je mi lépe než kdy dřív ...

pátek 4. dubna 2014

Áááááá

Za prvé, nejsem sice pravidelný ,,příspěvkář", ale začnu o to asi nejspíš usilovat. Za druhé, je brzo ráno a já dostala chuť na blogování a za třetí, chystám se na jeden výletík, jenž pro vás nebude nic neobvyklého.

Jelikož si můj táta velice oblíbil jízdu vlaky, tak se vydáváme do Prahy vlakem. Neděle je pro mě spíše učící den, ale hodlám to tento víkend zkombinovat. Normálně jezdíme v neděli, ale pochopitelně bychom tam nemohli být dlouho, protože škola je škola, takže jsme si tentokrát vybrali sobotu. Není to jen z tohoto důvodu, začalo krásné období a většina (spíš všechny) holky začaly sportovat, vyžívat se ve zdravé stravě a redukovat příjem. Já na to mám náladu jen o víkendech, tudíž jsem schopná spálit více jak polovinu toho, co jsem přijala a to je velice špatné pro můj organismus v tomhle vedru. Ale abychom se dostali k věci. Dneska bude výlet pro změnu picí. V mém milovaném Bubbleology (ano, se  Starbucks jsem se na neurčito rozešla) mají po čase ochutnávku Marshmallow symphony. LIDI, KDO TO JEŠTĚ NIKDY V ŽIVOTĚ NEPIL, JDĚTE TO ZKUSIT! Je to ta nejlepší věc, kterou jsem kdy ochutnala, takže jdu dneska tuto chuť po půl roce oživit.

Minulý týden byl divoký v pravém slova smyslu. Vylezli jsme na Petřín a po mém strachu z výšek přišla chuť a odhodlání zkoušet nové věci, strach byl takový ,,malý zmetek", který nade mnou pořád vyhrával, ale v neděli jsem mu normálně vytřela zrak, no a do toho ještě 20 km. Bože, dneska mám limit 12 km, tak doufám, že svou vášeň v chození oproti minulému týdnu zkrotím.


sobota 29. března 2014

Ach jooo ...

Asi čekáte, že Vám sem napíšu něco inteligentního a smysluplného. Ale asi jo, já na blogu jiný způsob vyjadřování nevyznávám.

Snažím se (ale neúspěšně) hubnout. Asi si říkáte, jak je to možné, ale je to naopak velice prosté a jednoduché. Jídlo, jídlo a zase jídlo. Okolo mě se hemží velká spousta malých věciček, kterým strašně snadno odolám a na žádné hubnutí nemám pomyšlení (trochu). 

Ne, že bych jim propadla, to ne, přeci jenom mi nejsou jen tak dostupné, v Praze nežiji. A jsou to Reese's. Já se nikdy nepovažovala za člověka, který by něco takového jedl. Mám chuť na další. KLID!

Asi tušíte, že součástí každého článku je škola. Do necelého měsíce by mi měly dorazit výsledky, jestli jsem byla přijata nebo ne. Upřímně? Napětí, které si prožívala celá deváťácká banda, jsem brala s nadhledem a s pocitem, že to bude snazší, než si myslím. A výsledek je asi takový, že mám strach jako  Brno.



pondělí 10. března 2014

Stůňu

Ano, je to tak. Už X měsíců jsem neměla nic závažného, ale sobota se mi pomstila po dlouhých měsících. Jelikož miluji soboty a trávím je převážně doma nebo v Praze, myslela jsem si, že si oddechnu a zapomenu na všechno negativní. Jenže, sluníčko bylo tak silné a přišlo velice nečekaně, při zpáteční cestě domů se mi rozpálila hruď a nemohla jsem vůbec dýchat. Navíc mě k tomu začalo píchat na srdci a měla jsem co dělat, abych se ze zastávky doplazila domů. 

Byla mi naměřena zvýšená teplota. Včera v neděli se k tomu přidala rýma a silné bolesti hlavy, kvůli kterým se mi zatím nepovedlo usnout. Každý večer mám žízeň jako blázen a stává se ze mě taková ,,chodící cisterna". Proto zůstanu nejméně do zítřka doma. V pátek se odevzdávají příjmačky a já se strachem skoro propadám.

V pátek se třídou (spíše s dobrovolníky) jet fandit holkám na florbalový zápas do Plzně, vstávat musím už ve tři hodiny ráno. Fandění není důvodem, proč tam jedu. Možná trochu ano. Hlavně je to kvůli tomu, že se do Plzně jen tak nedostanu a navíc tam mám svoje bublinky, vy víte. Tak mi držte palce, jsem totální hypochondr.

pátek 7. února 2014

Článek na téma _ angličtina aneb moje zkušenosti a tipy na perfektní mluvu

Asi jste ode mě tenhle článek nečekali, ale napadlo mě se jednou na lidi podívat z toho lepšího hlediska a to je to, oč tu dnes běží. Asi víte, že angličtina začíná být poměrně běžnou součásti našeho života. Někomu to jde samo od sebe, někdo se s tím naopak pere, ale nakonec s dobrým výsledkem a někomu to dělá absolutní peklo učit se angličtinu. V tomhle článku nečekejte bůhví jak dlouhé odstavce o tom, jak se máte šrotit denně nad učebnicí, dokud to nebudete umět. Vezmeme to poněkud za ten snadnější začátek.

Můj názor na učení angličtiny.
Já se již dlouhou dobu angličtinu neučím podle učebnice nebo sešitu, jedině v případě, že se potřebuji doučit nějaká slovíčka, která jsou součástí dané lekce. Zní to jako klišé, ale podle mého názoru je více efektivnější necílené učení angličtiny tzn. pokud chcete zhlédnout nějaký film, pustě se do toho se vší vervou a místo filmu s dabingem si radši stáhněte verzi bez dabingu, ať už s titulkami nebo bez. Ve velké podstatě jsem se naučila takové ty ,,americké fráze" právě podle cizích seriálů s titulkami, zpočátku poslouží jako pomocník. Ve škole se učíme anglickou angličtinu, americká se od ní poměrně liší. Jsem zvyklá jak na jednu, tak i na druhou.

Další efektivní rada je četba cizojazyčných knih. Vůbec se nestyďte za koupi cizojazyčné knihy s překladem na druhé straně, ze začátku to opravdu velmi pomáhá a pokud si nebudete jisti překladem daného textu a budete si chtít ověřit, jestli jste si to v hlavě přeložili správně, můžete se znovu ujistit na straně s překladem.

Je to opravdu efektivní?
Z vlastní zkušenosti musím říct, že je lepší být v cizím jazyku samouk. Moji dva spolužáci navštěvuji Hamson, mají nekonečné množství doručování a nenaučili se toho tolik, co člověk, který nad učebnicemi angličtiny strávil poměrně málo času, ale zato měl rád cizí filmy, seriály a knihy, nějaký ten čas prosedí u CNN a poslouchá často zahraniční písničky. Tohle všechno má na zlepšení jazyků obrovský vliv.



Moje zkušenosti.
Od osmého ročníku jsem začala být fanynkou jazyků. Začala jsem více sledovat zahraniční celebrity na sociálních síťích, koukat na seriály s titulky, u písniček více vnímat texty vět, které do sebe postupně zapadaly. Trochu mi v tom pomohly i anglické konverzace s mojí bývalou nejlepší kamarádkou, která má tátu na americké ambasádě a dlouhá léta pracuje jako voják a často létá do zámoří. Po necelém roce, možná ani to ne, spíše jen po půl roce, jsem se v tom opravdu našla a začala jsem si psát s Britkou, navazovala jsem konverzace s cizinci a více jsem sledovala anglické články.


Z toho všeho, co jsem Vám tady napsala plyne, že ty nejjednodušší způsoby jsou i nejefektivnější. Pomůže Vám to orientovat se v písemných nebo ústních testech, zlepšíte si své schopnosti a budete vůči nátlaku rodilých mluvčích odolnější. Může se Vám to určitě stát na jakékoliv škole a myslím si, že s rodilým mluvčím si opravdu osvojíte své zkušenosti z hodin, kdy Vás učili angličtinu učitelé z ČR, budete muset být neustále ve střehu, tam už Vám nikdo nebude překládat. Hodně štěstí :).

úterý 4. února 2014

100 otázek, na které se nikdo neptá TAG

Asi víte, že mé články se točí pořád kolem školy, a proto jsem si myslela, že by bylo načase udělat nějaký tag. Bylo by určitě snazší udělat to na video, ale nějak mě tenhle způsob vyjadřování přestal bavit a radši píši články. Otázky pocházejí nevím od koho, protože tohoto tagu je na internetu velká spousta, takže aby nedošlo k nedorozumění, přeložené otázky jsou z blogu u-sedmikrasky.blogspot.cz. Trošku tam pár otázek poupravila, abyste se nedivili. 

  1. Spíš s otevřenými nebo se zavřenými dveřmi? Rozhodně se zavřenými.
  2. Bereš si domů šampóny a kondicionéry z hotelu? Nikdy jsem v hotelu nebyla.
  3. Spíš se zataženými závěsy nebo žaluziemi? Nijak to neřeším.
  4. Ukradla jsi někdy dopravní značku? Ne.
  5. Používáš post-it nálepky? Mám jich doma tuny a vůbec se nenaskytla příležitost je použít.
  6. Vystřihuješ si kupóny, aniž bys je použila? Ano, v tom jsem naprostý specialista.
  7. Bylo by ti milejší, kdyby tě napadl medvěd nebo roj včel? Upřímně? Ani jedno.
  8. Máš pihy? Na obličeji jich mám ,,přiměřeně", ale na těle už je to horší.
  9. Usmíváš se vždycky na fotkách? Dříve jsem se smála, s poklesem sebevědomí se už radši s nikým nefotím, pokaždé si připadám ošklivá.
  10. Co tě nejvíc u lidí rozčiluje? Pohodlnost co se týče řešení problémů, přerostlé sebevědomí, vztahovačnost.
  11. Počítáš někdy kroky při chůzi? Ne.
  12. Už jsi někdy stanovala? Ne.
  13. Kdy jsi naposledy stanovala? ...
  14. Tancuješ někdy i bez hudby? Rozhodně ne, vypadám jako člověk s IQ houpacího koníka.
  15. Koušeš tužky? A jak :D
  16. S kolika lidmi jsi strávila tento týden? Překvapivě s docela velkým množstvím lidí.
  17. Jak velkou máš postel? U nás jsou in rozkládací gauče, které tu máme dvě. Moje stará dětská postel patří blízké návštěvě (ségra).
  18. Jaká je tvá písnička týdne? Demi Lovato - Neon Lights
  19. Vadí ti, když kluci nosí růžovou? No, nějací kluci v ní vypadají docela dobře, takže ne, nevadí, ale našly se i vyjímky, kterým to vyloženě přikládá pověst buzeranta (promiňte, já musela).
  20. Díváš se na kreslené filmy? Občas.
  21. Jaký je tvůj nejoblíbenější film? Sesterstvo putovních kalhot (1,2).
  22. Kde bys zahrabala poklad, kdybys nějaký měla? Nevím.
  23. Co piješ k večeři? Zásadně čistou vodu.
  24. Do čeho si namáčíš kuřecí nugety? Ještě, kdybych je jedla.
  25. Tvoje oblíbené jídlo? Rok od roku se to mění, ale co mě stále neomrzelo je bramborová kaše a řízek.
  26. Na které filmy můžeš koukat pořád a stále se ti líbí? Ufff, co se týče žánrů, tak tam bych dala komedie, ale můj nejneokoukanějši film ... Puberťačka, asi, to mě baví léta.
  27. Koho jsi naposledy políbila? Nikoho.
  28. Byla jsi skautka? Ne.
  29. Nechala by ses vyfotit nahá do časopisu? Nemám rada lacinost, ale pokud bych na to měla postavu, tak možná, ale to se nikdy nestane.
  30. Kdy jsi naposledy napsala dopis na papír? Rok a půl nazpátek.
  31. Umíš u auta vyměnit olej? Ne.
  32. Už jsi někdy dostala pokutu za rychlou jízdu? Ne.
  33. Už ti někdy při jízdě autem došly pohonné hmoty? Táta mě na odlehlém místě v blízké vesnici učí řídit a jednou se nám stalo, že jsme to měli na nule.
  34. Jaký je tvůj oblíbený sendvič? Nejím.
  35. Co je nejlepší jídlo k snídani? Určitě něco mega sladkého a skoro pravidelně ve všední dny mandarinku, banán a jablko.
  36. Kdy běžně chodíš spát? Okolo desáté.
  37. Jsi líná? Momentálně ne, začínám se vracet k pohybu a mám z toho dobrý pocit.
  38. Za co ses jako dítě převlékala na karneval? Ježíš, to je 8 let, fakt netuším.
  39. Jaké je tvé znamení v čínském horoskopu? Králík.
  40. Kolik jazyků umíš? 3. Češtinu, ruštinu a angličtinu.
  41. Odebíráš nějaké časopisy? Momentálně ne.
  42. Máš radši lego nebo pexeso? Ani jedno.
  43. Jsi tvrdohlavá? Jsem si na sto procent jistá, že ano.
  44. Kdo je lepší - Lucie Bílá nebo Gabriela Gunčíková? Určitě Gábinka.
  45. Dívala ses někdy na mýdlovou operu? Moc ne, občas to sleduje moje mamka.
  46. Máš strach z výšek? Ano.
  47. Zpíváš si v autě? Pokud jsem tam sama, tak ano.
  48. Zpíváš si ve sprše? Ano.
  49. Tancuješ v autě? Ne.
  50. Už jsi někdy použila střelnou zbraň? Ne.
  51. Kdy sis naposledy nechala dělat portrét od fotografa? Ještě nedávno.
  52. Zdají se ti muzikály kýčovité? Moc to neřeším.
  53. Jsou pro tebe Vánoce stres? Poslední Vánoce už jsem měla nějak tak na krku.
  54. Už jsi někdy jedla pirožky? Ne.
  55. Jaký je tvůj oblíbený ovocný koláč? Já nejsem koláčový člověk.
  56. Čím jsi chtěla být jako dítě? Zpěvačka a trvá to doteď.
  57. Věříš na duchy? Určitě ne.
  58. Už jsi někdy měla pocit deja vu? Parkrát se mi to stalo.
  59. Bereš denně vitamíny? Ne.
  60. Nosíš pantofle nebo bačkory? Proděravělý crocsy :D.
  61. Nosíš župan? Ne.
  62. V čem spíš? Mega velký kytičkovaný pyžamo (svrchní čast) s bílými semišovými kalhotami.
  63. První koncert? Zatím nic.
  64. Tesco, Kaufland nebo Billa? Tesco.
  65. Nike nebo Adidas? Adidas, ale pestrost Nike bot mě nenechává chladnou už nějaký ten měsíc.
  66. Brambůrky nebo křupky? Fifty - Fifty.
  67. Buráky nebo slunečnicová semínka? Buráky.
  68. Už jsi něco slyšela o skupině Tres bien? Ne.
  69. Brala jsi někdy hodiny tance? Jednou jsem byla na hodině Street Dancu a za pár měsíců mě čeká taneční.
  70. Jaké povolání by měl mít tvůj budoucí partner? Vůbec nevím, musí to být povoláni, které mu vydělá peníze na uživení sebe a své rodiny a ke koupení věcí potřebné pro život.
  71. Umíš srolovat jazyk? Bože, to ne.
  72. Už jsi někdy vyhrála v soutěži slabikování? Ne.
  73. Už jsi někdy plakala radostí? Když bych to tak divně řekla, tak jsem plakala štěstím spíše uvnitř, nikdy jsem svojí radost nedávala najevo slzami.
  74. Máš nějaké gramofonové desky? Ne.
  75. Máš gramofon? Nemám.
  76. Zapaluješ pravidelně kadidlo? Ne.
  77. Už jsi někdy byla zamilovaná? Spíše to byl takový jednostranný vztah, kdy on vůbec netušil, co k němu cítím.
  78. Čí koncert bys ráda viděla? Doživotní zážitek by byl určitě koncert Beyoncé.
  79. Na jakém koncertě jsi byla naposledy? ...
  80. Studený nebo horký čaj? Obojí,
  81. Čaj nebo káva? Též obojí.
  82. Gumoví medvídci nebo čokoláda? Ach, čokoláda, to je moje.
  83. Umíš dobře plavat? Je to jediný sport, který provozuji léta a myslím si, že až zas tak špatně na tom nejsem.
  84. Umíš zadržet dech bez ucpání nosu? Ano.
  85. Jsi trpělivá? Záleží na tom v čem.
  86. Diskžokej nebo skupina na svatbě? Netuším ...
  87. Už jsi někdy vyhrála v nějaké soutěži? Stále ne.
  88. Už jsi někdy byla na plastické operaci? Ne a ani nechci.
  89. Máš raději černé nebo zelené? Nejím.
  90. Umíš plést, nebo háčkovat? Chtěla bych se naučit háčkovat.
  91. Ideální místo pro krb? Obývací pokoj.
  92. Chceš se vdát? Určitě ano.
  93. Pokud jsi v manželství, tak jak dlouho? Ještě ne.
  94. Do koho jsi byla na střední škole zamilovaná? Pořad jsem na základce, ale když už, tak do jednoho spolužáka, který sem tam se mnou prohodí pár slov.
  95. Vynucuješ si někdy věci pláčem nebo vztekem? V tom jsem bývala mistr.
  96. Máš děti? Ne.
  97. Chceš děti? Můj malý synoveček mě na tento typ zodpovědnost připravuje a těším se na to víc a víc (a víc) :D.
  98. Tvoje oblíbená barva? Modrá.
  99. Chybí ti právě někdo? Nejlepší kamarádka a když na to pomyslím, začnu i brečet. Je to půl roku, co se naše cesty rozešly.
  100. Něco, co se ti přihodilo ve škole? Jednou jsem se učila na hodinu a přilétla na mě poloprázdná flaška a rozsekla mi hlavu na pět stehů. Byl to strašný pocit, protože jsem měla předtím rozbitou hlavu dvakrát. Od té doby se bojím flašek.

pátek 31. ledna 2014

Jsou to samé!

Bylo to obrovské napětí, strach a stres, ale vidíte, jak to dopadlo. Tohle vysvědčení je něco, co mi změnilo život a všechny moje představy. Myslela jsem, že na vysvědčení budou i nějaké dvojky, že budou i nervy s výběrem školy, ale teď ? S tímto vysvědčením se nebojím ničeho, možná by stály za pokus příjmačky na gympl. Já osobně fanouškem středoškolského vzdělaní s všeobecným zaměřením nejsem, ale budu se hlásit na lyceum, kde v podstatě hraje roli jak všeobecné studium, tak i ekonomické zaměřeni. Holky z třídy se rozhodovaly a ještě rozhodují nad pedagogiky. Nicméně, musím si to nehcat projít hlavou, předsi jenom je to za celou mojí éru těžké rozhodnutí.

Mám ale další věc, která Vás asi moc zajímat nebude, z mé strany byste to mohli očekávat. Jsem zase v Praze, konkrétně v kavárně, která je již čtvrt roku mým miláčkem. Přesedlala jsem (po sto letech) na skromný jídelníček, za předchozí pololetí jsem spořádala tuny sladkého. To ale neznamená, že si nedopřeji nic sladkého, táta poslední dobou odolává medovníku, já zase espressu, ale dnes jsem zůstala (chudě) u perlivé vody. Chystám pro dnešek zkoušku, mnou milovaných jahod, ale v jiné podobě (strawberry & cream frappe), tentokrát bez šlehačky. Strašně zajímavé, já vím.

Dnešek tedy hodlám strávit v americkém duchu. Úplatek za vysvědčení od rodičů nechyběl, tím úplatkem jsou kapesné, za které si hodlám koupit právě již zmiňované frappe a taky tak trošku flirtuji se svíčkou od Yankee Candle, tak uvidíme co mi padne do nosu.



sobota 25. ledna 2014

Poslední sobota před vysvědčením


Zdravím pozdní čtenáře, dneska jsem měla velmi zajímavý den, tak se posaďte a můžeme začít.

Můj život začal být naplňován od léta, jelikož jsem začala cestovat po Praze a získala jsem tak nový pohled na dění ve společnosti. Tím chci říct, že dnešní den jsem sice strávila doma, ale odpoledne jsem se vydali do Prahy. S tátou máme hezký kamarádský vztah, a proto nechyběly kecy typu ,,zařadíme na dvojku, na trojku a můžeme jet". Tím nemyslel řazení v autě, ale to auto dělal ze sebe a šel asi 3 metry přede mnou, mně taková zima nebyla, to on není tolik inteligentní, aby si koupil bundu, tahle má zip úplně na ...

Další věc je Starbucks. Docela začínám být jejich člověk. I v téhle zimě mě neodradilo koupit si frappucino a překvapivě z toho byl táta paf, Starbucks totiž strašně nesnášel. Slečna na Václaváku příjemně překvapila a místo řečené ,,Jany" napsala ,,Janička'' (aspoň někdo na mě byl dneska milej). Ani jsem nevěděla, že taková maličkost dokáže tak pozvednout náladu.

Na konec odbočím od již zmíněného výletu, který ani nebyl záměrem tohoto článku, ale záměrem je škola. Blíží se vysvědčení a doufám a všem Vám moc přeju, abyste dostali to, co chcete a když ne tak se kvůli tomu nedejbože pokoušeli o podřezání žil.


sobota 18. ledna 2014

Napětí

Vy asi ještě nevíte, co tím myslím, že? No blíží se mi výběr střední školy. Za ani ne dva týdny je pololetní  vysvědčení. Netuším, jak vy, ale tohle bude asi moje nejlepší vysvědčení za éru druhého stupně (a ano, bude to vyznamenání), ve velké podstatě bych nemohla přinést domů trojku, přeci jenom devítka je opakování předchozích ročníků (hlavně matika, čeština a celkem i zeměpis), jinak přírodopis minerály a dějepis dějiny 19.- 20.století. 

Já osobně chystám přihlášku na obchodní akademii (akademie zní tak dobře)... Ale kvůli tomu tam nejdu. Mamka je právě pro obchodku, má na to celkem pozitivní názor, jelikož moje ségra úspěšně před 6 lety odmaturovala soukromou školu, na niž jsou celkem lákavé obory, akorát školné mě děsí.

Další volbou je zdravotní škola. Musím se přiznat, že biologie mě minulý rok velmi chytla a velice jsem se v tom s nadsázkou ,vyžívala'. Tátovi to přijde jako celkem dobrý nápad. Další věc je, že bych byla radši zubařka, jak se patří, ale nechci na gympl. No, ale to nejtěžší přichází, strašně mě láká žurnalistika, to by mi spíš změnilo život (být takhle redaktorka časopisu, ale pocit pomocné sestřičky u zubaře nebo finanční poradkyně také není k zahození.)



sobota 11. ledna 2014

To není normální

A chcete to opravdu vědet ? Asi to, že celej život je jen hra na náhodu, nikdo neví přesně, co se může stát, ani jste nikdy netušili, že v těch nejtěžších chvílích zůstanete bez opory a bez přátel. Zrovna tato slova jsou výstižná pro mojí nynější situaci. Jediné, co pro mě bude nejlepší je, že si půjdu lehnout. 


Mějte se tu :(